Chceš sex?

Dostal jsem přímou a jasně znějící otázku. Ta otázka způsobila, že mi zčervenalo ucho, srdce začalo pumpovat krev po celém těle a hlavě by v té chvíli člověk nenašel ani známku o předchozí aktivitě. Filo, chceš sex? 

Sex je nepopiratelně úžasná věc. Někteří si ho dávkují, někteří ho nemají a někteří ho mít musí. Pro někoho je to zcela normální aktivita, někdo tím vyjadřuje své nejniternější city a někdo bez něj nedokáže existovat. U mně však způsobila takový otřes, že jsem byl jen schopný ze sebe vypotit, že ne, že bych raději vztah. Což vedlo k trapnému tichu a divným pohledům. Taková reakce je však na místě. Když vám někdo nabídne pití a vy odpovíte ne, já bych raději si ostříhal nehty na nohou.. no dobře, ale na to jsem se sakra neptal, tak pij, než tu flašku zašroubují.

Vztah máme všude. Ať už mezi rodičem a dítětem, šéfem a zaměstnancem, prodavačkou a zákazníkem. Vždy budujeme nebo vstupujeme do vztahu, ať už na krátkou dobu nebo do dlouhotrvajícího. Vztahy mohou chřadnout, obohacovat nebo i ničit. Bez vztahu by nebylo člověka. Vztah mezi mužem a ženou často vede k sexu. Krátkodobému nebo dlouhotrvajícímu.

Avšak takto mířená otázka, obzvláště od člověka ke kterému něco cítíme a nechceme nic pokazit může pěkně zamávat s pocity. Je to jako sejít se na louce, kde kvete všechno luční kvítí, nikdo se o ní již X let nestará a příroda provádí své kouzla, která vedou k úplnému, takřka neprůchodnému řádění. A vy zde stojíte a dostanete otázku, jestli nemáte chuť zahrát si tenis. Jasně, tenis je skvělý sport a chuť by i byla. K tomu však potřebujeme pálky, míček, síť a někoho, kdo poseká všechen ten balast, nejlépe zalije betonem, aby se míček měl vůbec šanci odrazit od země. 

Je to jako přijít do restaurace. Chcete se nejdříve rozhlédnout, jak na vás dýchne atmosféra. Vybrat si své útulné místo, kde zásadité svoji řiť, otevřete menu a poté vztoupíte do vztahu s číšníkem. To vše zanechá na vašem hodnocení dopad. Jenže vy jste udělali první krok a hned vám do xichtu přistál desert, který vám ucpal všechny obličejové útroby. A vy už nikdy do té restaurace nevejdete. 

Ten desert byl však skvělý, byla to kremrole s bílkovým sněhem, kuchařský majstrštyk, který dal dost práce. Byl výtečný, avšak chuťové pohárky se nenacházejí v nosu, kde přistála většina bílkoveho sněhu. Deserty jsou skvělá věc, nejsou však hlavním zdrojem příjmů potravy. Pokud ano, vaše hladina cukru, metabolismus, váha a ani kondice vám moc nepoděkují. Cpát se jen dortíky zní naprosto skvěle, dopady však mohou být katastrofální. 

Ne, já chci vejít do restaurace a zhluboka se nadechnout. Nasát atmosféru, vychutnat si první dojem a pozorovat, jak na nové prostředí budu reagovat. Chci si vybrat své místo, usadit se, uklidnit se a porozhlédnout se. Jako při prvním setkání se ženou. Sledujeme jak celkový dojem, tak i drobné detaily. Je na stole slánka s pepřem? Je v restauraci uklizeno? Jakou mají náladu číšníci, cítíme se dobře nebo nás začíná chytat úzkost a máme chuť odejít? Poté přijde menu, první pozdrav, styl písma, tón hlasu. Dozvídáme se první podrobnosti. Chceme se dozvědět co nejvíce, projíždíme masovou nabídku i když jsme vegetariáni. Desert? Ano, je tu. Stejně jako člověku chutná sladké, tak i vzhled ženy nám spoustu napoví. A to nemluvím o tom, že spousta druhů desertů je vystavena hned na baru. Letáčky na nás koukají přímo na stole s reklamou na nadýchaný cheesecake. Jenže, já mám hlad. 

Nechci se sytit jen desertem. Chci být tvoji polévkou, která jako voda zaplní všechny tvé problémy. Chci být tvoji vidličkou, kterou si budeš nabírat tak, jak budeš chtít. Chci být tvým nožem, který použiješ na rozříznutí svých problémů. Chtěl bych být tvým hlavním chodem, který splní všechna očekávání a za kterým se s radostí vrátíš. Vínem, které uhasí tvůj žal. A ano, chci být i desertem.