Koule pryč

Nikdy jsem nechtěl dát svého psa kastrovat. Z pohledu chlapa, který se celkem lehce umí vcítit do nějaké situace mi samotná představa obracela žaludek. Jednoho dne však sestřička dostala nápad, že si pořídí fenečku francouzského buldočka a první menstruace na sebe nenechala dlouho čekat.

Ben, můj knírač, již tak tvořen z divokých vajec, byl k nezastavení. Za jedno zaboření čumáku do intimních útrob buldočka by se klidně přizabil. Situace vyžadovala okamžité a jednoznačné řešení. To však znamenalo jediné, řezat koule.

Ke svému veterináři jsme chodili jen proto, že u něj nebyly fronty. Důvod toho byl takový, že k němu nikdo nechodil. Byl drahý a jeho hodnocení také neútočilo na přední příčky. Strejda Google poradil, že mi na kopci ve městě vyrostla veterina, která měla slušné hodnocení i rozumnější ceny. Zvedl jsem tedy telefon, teda, já už ho v ruce držel předtím, protože tu bestii málokdy dám z ruky. Dostal jsem příkazy ať nic nežere, nepije a je v klidu. Jeden nemožnější úkol než druhý. Jen kdyby doktor tušil, komu bude mířit nožem mezi nohy. 

Nadešel Den - D a  s Benem se táhneme do příšerného kopce, protože kde jinde postavit veterinu nežli na jednom z nejvyšších bodů města. Podávám ruku, děkuji za přijetí u veterináře a  uspávačka mizí v kožichu. Pozoroval jsem, jak s tím jeho drobné tělo bojuje a pomalu boj prohrává. Malatněl, podlamulovali se mu nohy a zvracel. Měl plnou hubu zvratků a už neměl ani energii to vyplivnout. Koukal do prázdna a pomalu boj s moderní medicínou prohrával. I když jsem věděl, že si ho za hodinu a půl vyzvednu, čilého a v pořádku, brečel jsem. Byl jsem zaražen, jak jednoduché je ukončit něčí život. Věděl jsem, že pár let uteče jako voda a příště, když bude znovu usínat, tak už se mi neprobudí. Přehrávalo se mi v hlavě, co jsme vše prožili, co pro mě vlastně ten pejsek znamená. V kolika situacích jsem se vrátil domů a měl jsem chuť se na vše vybodnout a on tam byl, čekal. Co tím chci říci, chci tím říci, že jestli je moje největší starost to, že nemohu najít pravou lásku, tak jsem ve skutečnosti jeden z těch velice šťastných lidí, kteří mají vše.