Usměvavý blázen

Lidé se mě občas zeptají, proč se takřka furt usmívám jako kretén.

Klíčem k tomu je vděčnost. Ne, můj život troufám si tvrdit nebyl a není jednoduchý. Ještě před pár lety jsem běhal v obleku, pojišťoval lidi, studoval Management na vysoké škole a viděl se v budoucnu jako manažer jezdící ve svém nablýskaném BMW do svého paláce plného drahých vymožeností, měl jsem přítelkyni se kterou jsem byl několik let a dal bych ruku do ohně, že spolu umřeme bok po boku. 

Přišla však stopka, psychická ataka, dvouletá léčba na psychologii a posléze i ztráta životní přítelkyně, která již nevydržela mou nechuť k životu. Říká se, že když člověk prožije ataku, musí se člověk znovu učit jak se chovat ve všech základních životních situacích. Nebyl jsem schopen jít si nakoupit, nebyl jsem schopen sedět ve více lidech na přednášce, nebyl jsem schopen sedět deset minut na zadku jen sám se sebou. V tomto mém životním restartu došlo také k překopání životních cílů a také uvědomění si, že vlastně všechny ty pozlátka mi do hlavy narvalo okolí a že vlastně žádnou řídící pozici dělat nechci, že to BMW by byl jen magnet na ženský a obrovský barák jen k závisti sousedům. 

Jsem vděčný za to, že mám každý den možnost se vrátit do svého bytu. Jsem vděčný za to, že mohu dělat práci, která mě baví a naplňuje a nejen to, dokonce díky ni mohu platit hypotéku, koupit svému pejskovi granulky a natankovat benzín do svého malého Sparka, se kterým pak mohu každý týden vidět své rodiče, které mi dali život, základní kameny do života a vyjádřit jim svou přítomností lásku. Sakra, jsem vděčný i za takovou maličkost, že se ráno probudím (jen dnes umřelo již 54.000 lidí https://www.worldometers.info/cz/). 

Jasně, ne každý den je růžový, také jsou věci, které mi stále chybí k úplnému štěstí. Modlím se a doufám, že mi Bůh do života pošle slečnu, které budu moci každý den vytvořit na tváři úsměv. Důležité však je být šťastný teď a tady a ne "až" nebo "když".