Svědomí a hodnota daru

    Dlouho jsem přemýšlel, co koupit své mamince k Vánocům. Dostal jsem rady od svých kolegů na všelijaké originální a drahé dary. Chtěl jsem mamce udělat radost, vykouzlit jí úsměv na tváři a dokázat hodnotým darem, co pro mě znamená.

    Vyrazil jsem na nákupy a skříň s dary se plnila. Nestíhal jsem dárky ani zabalovat. Myslím, že jsem toho měl již vážně hodně, něco mě však neustále dloubalo v hlavě. Víte, byl jsem domluven s kamarádkou, že spolu strávíme vánoce v nejbližším městě. Trochu se napijeme, já pak před večeří odjedu k našim a poté zase zmizím. Nikomu to nebude vadit, že ? Omyl. 

    Moje maminka se vždy o vše postará. Dokáže vykouzlit tu nejúžasnější vánoční atmosféru. Vše je do puntíku zdobené, jídlo nemá žádnou chybu a smítko prachu by člověk hledal jen marně. Vůbec mi ale nedocházelo, co vše za tou atmosférou stojí. Cítil jsem se špatně, jelikož jsem kvůli své kamarádce hodlal zanedbat to nejcennější, co v životě mám. Rozhodl jsem se, že tento rok to změním, zůstanu doma kompletně celý den a budu při ruce. Od rána jsem se nezastavil, v poledne jsem nemohl popadnout dech a večer se mi chtělo jít spát. Maminka však měla onen úsměv, který jsem chtěl vidět u rozbalování dárků, už od rána a následně celý den. 

    Výsledek celého snažení ? Usnul jsem, jen co jsem si lehl do postele. Onen zvláštní pocit se již nedostavil. Kdo by to řekl, že má přítomnost stačí k tomu, aby byl někdo šťastný. Žádná cenovka by to nenahradila.