Pan Alkohol

    Já a pan Alkohol jsme byli vždy dobrými přáteli. Už od dětství jsem pozoroval, kdykoli se někde objevil byla s ním hrozná sranda. Všichni byli uvolněnější, smáli se a byli rádi že pan Alkohol také dorazil. A já už se nemohl dočkat, až toho pána poznám a užijí si s ním také spoustu legrace. Pan Alkohol nebyl jen tak ledajaký, byl kouzelný. Proměnil tichého, uprděného a nudného introverta ve společenského jedince, který najednou uměl zpívat, tančit a dokonce oslovovat ženy.

    Když jsem však do života přinesl svou vysněnou dívku, povím vám, já na něj úplně zapomněl. Já ho vůbec nepotřeboval, vymazal jsem si ho z kontaktů a v supermarketu se na ně ani nepodíval. On však věděl, jak to v životě chodí a nemohl se dočkat až se spolu znovu potkáme. Ten den nastal, dívka odešla a já si vzpomněl, že jsem tenkrát měl dobrého přítele, na kterého byl vždy spoleh. Tak jsem se vydal ho hledat a jak všichni víme, najít ho u nás není vůbec žádný problém. 

    A měl mě. Tentokrát se však rozhodl, že mě již nepustí. A já si bez něj nedokázal představit byť jen jediný okamžik. Z jednoho dne v týdnu, byly dva. Ze dvou dnů v týdnu, jich bylo sedm. A já si nedokázal představit, byť jen jediný všední večer, bez panáků. Byť jen jediný den o víkendu bez flašky vodky. Byt byl vždy prázdný, když jsem se vrátil domů. Nikdo na mě nečekal, nikoho jsem se nemohl zeptat jaký měl den, byl jsem jen já a on. Chtěl jsem se ho zbavit, ale nešlo to. Kdykoli jsem jel v supermarketu s košíkem, byl tam. Když jsem se ho rozhodl vrátit, odjížděl jsem od regálů a on tam byl. Nešlo to a já vědě,l že dříve nebo později mě dostane. Brečel jsem, stál na balkoně v sedmém patře a nedrželo mě vůbec nic. Jeho jsem však v ruce měl pořád. Byl součástí mě a já jeho. Hledal jsem pomoc u anonymních alkoholiků, v knihách, v rozhovorech s alkoholiky a dokonce si uložil číslo na psychiatrickou léčebnu do které se dříve nebo později nechám zavřít. Byl to boj.

    Dnes vám nedokážu slovy říci, jak těžké to bylo. Pocit bezmoci, beznaděje a chuť s tím jednou provždy skoncovat. Rychle a rázně. Někdo se nade mnou však smiloval. Ten někdo mi do žil napumpoval naději a a já dokázal po X měsících odjet ze supermarketu jen s jídlem (a s granuli pro psa, co ten sežere, to je neskutečný). Bylo by hezké říci že ten někdo byla žena a byli spolu šťastní až do smrti. Tohle je však život a ne nějaká Esmeralda. Tenhle boj mám ještě před sebou, ale nyní vím že ho zvládnu. Tiše závidím lidem, co se strejdou Alkoholem dokážeš žít. Ale já toho h**** a nechci už ani vidět.

Dnes to jsou dva roky.