Samota

Je těžké se vyhnout vzdechům, které vycházejí z hloubky srdce,

když samota se táhne jako stín přes mé dni.

Zlomené srdce pláče tichými slzami,

a neúspěch na seznamce mým osudem se stává.

Snahy o nalezení nové lásky se zdají marné,

na seznamce proplouvám jako loďka na moři v bouři.

Oči hledají spřízněnou duši, srdce touží po spojení,

ale věčně se mi vytrácí naděje a věření.

Moje zlomené srdce tiše volá o útěchu,

potřebuji někoho, kdo by mé bolesti pochopil.

Ale seznamka je studnicí povrchnosti a nejistoty,

kde se často ztrácím v davu, bez významu a hodnoty.

Nemožnost najít někoho nového působí jako pouta,

zavřený v kleci osamělosti, která mě tíží.

Všude kolem vidím páry, zamilované oči,

zatímco já se dusím ve vlastním beznaději.

Ale možná je v tomto zdánlivém neúspěchu krása,

možná samota má pro mě ještě něco připraveno.

Možná přijde den, kdy se najdeme, já a ona,

a změní se všechny mé sny v realitu lásky a pohody.

Tak povzdychuji nad samotou a zlomeným srdcem,

a přesto věřím, že jednoho dne se to změní.

Moje duše touží po společnosti a pochopení,

a doufám, že najdu někoho, kdo mi rozumí a rozjasní můj svět.