Výměna v porodnici

     S rodinou občas vtipkujeme, že jsem byl v porodnici vyměněn. K tomuto poznání nás vede má zcela odlišná povaha, která byla v minulosti velice těžce nesena, nyní je však zdrojem vtipu. Já jsem se rozhodl jít dnes s pravdou ven a povědět vám, jak to ve skutečnosti vše bylo, protože jsem tam BYL.

    V jedné malé porodnici uprostřed městečka Náchoda se jednoho slunného dne stalo něco, co bylo v té době zcela nevídaným jevem.  V jednom pokoji ležely dvě ženy, které se již na první pohled jevily jako zcela nesourodý pár. Jedna z nich, Iveta, byla zcela normální a veselá žena. Měla krásný úsměv na rtech a v očích jiskřilo nadšení očekáváním nového života. Iveta byla v početí svého prvního dítěte, a celá porodnice byla plná radosti a očekávání. Její manžel Oto se již nemohl dočkat, jak do svých medvědích tlap obejme svého prvního syna. 

    Druhá žena, která ležela v posteli naproti Ivetě, byla trochu zvláštní. Ne, byla hodně zvláštní. Smrděla, páchlo ji z úst, bylo zcela jasně vidět, že si zde do porodnice zašla jen odskočit a jen co to tu vyřeší, skončí v první knajpě, na kterou narazí. Její jméno nikdo neznal, odmítla ho sdělit s tím, že na to má právo. Jelikož jí již  praskla voda a paní na informacích nechtěla tu potopu uklízet, mávla rukou a zavolala doktora.  Měla dlouhé černé vlasy, které jí padaly až k pasu, a její oči měly podivnou, tajemnou jiskru. Nejspíše z amfetaminu. Ta žena byla vždycky trochu záhadná a do města přišla nedávno. Jen co obejde hlavní trasy turistů a vydělá si na krabičák, má v plánu táhnout dál. Kdo by také chtěl bydlet v Náchodě. Nikdo však nevěděl, co přesně ji sem přivedlo a jaká je její minulost. 

    Den pokračoval a obě ženy se připravovaly na svůj porod. Iveta byla plná nadšení a nevedla si vůbec špatně. Na druhé posteli bylo ticho. Nakonec se oběma ženám narodila zdravá děťátka. Iveta se stala matkou krásného chlapečka, který se narodil s úsměvem na rtech. Žena na druhé posteli se stala taktéž matkou dítěte, které mělo podobnou záhadnou jiskru v očích jako její matka. Přes pupeční šňůru se nejspíše dostala část dávky toho svinstva a dítě to ihned zprvopočátku bralo jako naprostý omyl. Nejednalo se však o omyl, kdy se omluvíte a zavěsíte, ale o omyl trvající i sedmdesát let. 

    Po porodu přišli dva učenci, Tonda a Jenda, aby děti umyli a odnesli do kolébek. Oba dva zde nechtěli pracovat. Byla to jen dočasná štace, než se jim vyřídí papíry ve východním Německu. Utírat prdele malým ubrečeným fakanům se jim nechtělo dělat déle, než bylo nutné. Jenda navíc, což nepřispělo k současné situaci, měl trochu více černého humoru a rád dělal vtipy na účty ostatních. Každý z nich vzal jedno dítě a při cestě do kolíbek drnkali k pobavení svému hlavami s dětmi o sebe. Říkali tomu "Novorozenská rally". Jendu, který měl ve svém náručí dítě, které mělo pod dávkou amfetaminu zcela dementní úsměv, nenapadlo nic chytřejšího, nežli položit do kolébky nesoucí nápis "Iveta". Tonda, celou situaci ihned pochopil a začal se neskutečně smát. 

"Umíš si představit, jak by ta ženská čuměla, až by zjistila, co si to nese domů?"

"Ty krávo a ten fotr by si nevychoval doma svého fotbalistu, ale nějakýho cáklýho jantara."

"Buahahahaha"

    Oba učenci dělali takový bordel, že to přilákalo pozornost i jinak nezajímajícího se primáře, který si vařil svého turka. Jejich hlasitý smích a vtipkování pronikly celou porodnicí a způsobily rozruch. Primář byl muž vážný a odpovědný. Bylo jasné, že nemá rád nepořádek a zmatek v porodnici. Dnes navíc sloužil za kolegu a fakt nebyl na něco takového zvědavý. Sebral se a jako buldozer vrazil do dveří tak, že málem koupil ránu zpátky.  Tondu a Jendu seřval, jako malé bagančata. Jelikož Ivetu znal, chtěl ihned zachránit její dítě od těch dvou, čapl z kolébky zfetované dítě a s pocitem zadostiučinění odešel za Ivetou. Nová doktrína, která přišla včera FAXem, beztak nařizovala nebrat dítě od matky u porodu. Iveta přijala "své" dítě s úsměvem na rtech a ihned započala kojení. Poté si mohl vzít i do svých tlap otec Ota svého budoucího fotbalistu.

Fotbalistu. To určitě.