Láska

 

Copánky zaplétá, 

dětem na tváři dělá úsměv,

už je pěkně zajetá,

reels doplní o vzdušný zpěv.

Jedním copem stal jsme se já,

zapletl se do tvé lásky,

přemýšlel co všechno mi dá,

ač neměl na copy vlásky.

Tvé děti jsou jako slunce,

které oznamuje, že má se žít,

já seznámil jsem se s nimi tichounce,

a začal s nimi společně snít.

Věděl jsem, že splním vše,

co na jejich dropných očích uvidím,

díky nim byla plná má duše,

avšak osud, ten já neřídím.

Po tvém boku stát,

bylo mým splněným snem,

nebylo dne, abych nebyl rád,

věděl jsem, že patřím sem.

Tvé dokonalé tělo, tvůj zářící pohled,

blažeností si mě naplňovala,

na nic jiného jsem nebral ohled,

když v koutu ložnice jsi stála.

Skleněné oči, chvíle strachu,

nevyslovené a sklíčené okamžiky,

na našem vztahu chomáče prachu,

nutné bylo vytáhnout staré zvyky.

Že to, co se nehodí se vyhodí,

co překáží, se hodí na sedmé podlaží,

ono to vlastně nikomu neuškodí,

i když se ten blbec furt snaží.

Nyní jste pryč, je to už pěkná doba,

slzy, které tekly proudem už pominuly,

jsem pro tebe jen ona osoba,

co byla zastavena tebou v půli.

Není však den, co bych na vás nevzpomněl,

přemýšlím, jak se asi máš.

trošku jsem u toho zpitoměl,

ale pořád skvělé vypadáš.